https://deweb.cz/KURZY/KURZY_QPVA.HTML - Kurz Psychodiagnostické minimum pro psychoterapeuty část 3. – poruchy vůle, cíleného jednání, disociativní porucha, katatonní projevy a poruchy spánku

Detailní popis produktu

Poruchy vůle jsou stavy, kdy je narušena schopnost člověka záměrně řídit své jednání a dosahovat cílů, projevující se buď sníženou schopnost nebo naprostou neschopnost začít jednat (abulie, hypobulie), nebo jako impulzivní, nekontrolované jednání (hyperbulie, impulsivní poruchy). Extrémem je agitovanost - stav intenzivního psychického a motorického neklidu, charakterizovaný nadměrnou, bezcílnou aktivitou, podrážděností, úzkostí či zmateností. Jsou často spojeny s depresí, schizofrenií nebo jinými psychickými onemocněními a zahrnují ztrátu rozhodnosti, motivace, nebo naopak nadměrnou, ale neadekvátní aktivitu.

Poruchy cíleného jednání jsou závažné změny v uvědomované, úmyslné činnosti člověka zaměřené na konkrétní cíl. Projevují se jako zkratkové jednání (jednání vzniká na podkladě patologicky zúženého vědomí, chybí normální zvažování alternativ („mentální zkrat“), jednání je náhlé, nečekané a osobnosti je vnímá jako odcizené.

Účelové jednání je vědomé, záměrné chování, které člověk vykonává s jasným cílem a s představou očekávaného výsledku.

Demonstrativní jednání je okázalé, záměrné chování zaměřené na upoutání pozornosti. Vyznačuje se teatrálností, demonstrativní sebevražedný pokus nemusí mít za cíl skutečnou smrt, ale volání o pomoc.

Nutkavé jednání (kompulzivní jednání) je opakované chování, které člověk provádí pod vnitřním tlakem, i když ví, že je nelogické, zbytečné nebo škodlivé — ale nedokáže mu odolat. Např. sebepoškozování.

Ambitendence je porucha vůle, při které má člověk současně protichůdné tendence k jednání — chce něco udělat i neudělat zároveň. Výsledkem je váhání, zablokování nebo chaotické jednání.

Impulzivní jednání vzniká z náhlého popudu, bez dostatečného zvážení důsledků, kontrola je oslabená, ale vědomí není výrazně zúžené, člověk by teoreticky mohl jednat jinak, ale neudrží impuls, často je navázané na emoci (hněv, napětí, frustraci).  Samostatnou kategorií jsou disociativní poruchy.

Impulzivní raptus je náhlý, krátkodobý a prudký výbuch jednání, při kterém člověk zcela ztratí kontrolu nad svým chováním a jedná bez rozmyslu i bez ohledu na následky

Specifické syndromy, řazené mezi účelové jednání, i když zde nejde tak úplně o vědomý kalkul.

Ganserův syndrom, známý také jako pseudodemence či "vězeňská psychóza", je vzácná disociativní porucha charakterizovaná záměrnými, nesmyslnými odpověďmi a nepřiléhavým chováním. Často se objevuje jako reakce na extrémní stres, zejména ve vazbě, a končí plným uzdravením.

Puerilismus – stav charakterizovaný návratem dospělé osoby v duševní sféře v myšlení, chování a vyjadřování do dětského věku. Např. u senilní demence, u těžké hysterie, některých mozkových nádorů.

Faxensyndrom – se jeví jako předstírání duševní nebo osobnostní poruchy,  ale jednání pacienta není vědomě řízené, ale automatické, stereotypní a často impulzivní, typicky spojené s lézí frontálního laloku.

Disociativní porucha je skupina psychických poruch, při kterých dochází k rozpojení (disociaci) běžně propojených psychických funkcí — vědomí, paměti, identity, emocí nebo vnímání těla. Jednoduše: mysl se „odpojí“, aby zvládla přetížení. Disociace je obranný mechanismus: při silném stresu nebo traumatu, člověk se psychicky „vzdálí“ od prožívání.

Katatonní projevy zahrnují závažné poruchy hybnosti a chování, oscilující mezi strnulostí (stupor) a nadměrným vzrušením (agitovanost), často doprovázené mutismem, negativismem a bizarními pozicemi těla. Mohou se vyskytovat u schizofrenie, afektivních poruch či organických onemocnění mozku.

Katatonní stupor je stav, kdy je pacient je nehybný, nereaguje na vnější podněty, zůstává v ztuhlém nebo bizarním držení těla. Vosková flexibilita (flexibilitas cerea): Končetiny pacienta zůstávají po dlouhou dobu v nastavené, i nepohodlné poloze, ale pasivně se poddává, hýbe –li s nimi vyšetřující, jako by byly z vosku. Mutismus - Úplná nebo výrazná absence verbální komunikace Negativismus: Odpor nebo aktivní protipohyb při pokusech o změnu polohy těla či jako reakce na pokyn.

Mezi katatonní projjevy patří také echopraxie (napodobování pohybů) a echolálie (opakování slov).

Poruchy psychomotorického výrazu zahrnují širokou škálu odchylek v oblasti hrubé a jemné motoriky, neverbální komunikace (mimika, gesta) a psychické aktivity, často spojené s vývojovými vadami (např. DMO, autismus, ADHD, specifické vývojové poruchy motoriky), ale mohou být i projevem schizofrenie.

Spánek může být ovlivněn různými somatickými chorobami a užíváním léků.

Nespavost může způsobit také mikrotrauma mozku. Jde o drobné, často mikroskopické poranění mozkové tkáně či cév, vznikající při lehčím otřeu mozku. (Prudký úder do hlavy, pády, sportovní či dopravní nehody, kdy mozek narazí na vnitřní stěnu lebky.) Projevuje se dále bolestí hlavy a nauzeou.

Důležité je rozlišit psychickou nespavost od biologických poruch spánku.