https://deweb.cz/KURZY/KURZY_GSKK.HTML - Kurz Psychodiagnostické minimum pro psychoterapeuty část 2. – poruchy vědomí, vnímání, emocí a myšlení

Detailní popis produktu

Vědomí  je stav, kdy si uvědomujeme sami sebe a svůj vztah ke světu popisujeme zpravidla jako že jsme při vědomí. Změny vědomí mohou být fyziologické jako spánek nebo tzv. změněné stavy vědomí (hypnóza, holotropní vědomí, psychedeliky ovlivněné vědomí – o němž je třeba uvažovat i při posuzování patologie…). Patologické změny vědomí dělíme na kvantitativní (amentní stavy a delirium) a kvalitativní (mírné nebo větší obluzení až k úplné ztrátě vědomí).

Delirium není jen porucha vědomí, jedná se vlastně o syndrom, který obsahuje i další symptomy. Jako taková vzniká náhle a má kolísavý průběh v čase. Pojí se k němu také porucha pozornosti – pacient dlouhodobě málo vnímá vnější podněty. Myšlení je chaotické, nesouvislé, rozpadlé. Typické pro delirium jsou poruchy vnímání,  zejména zooptické halucinace, pověstné bílé myši, ale pacient může vidět i drobný hmyz, kterým se cítí být notně obtěžován. To často doplňuje nesnesitelná úzkost a strach, typický neklid nebo naopak pasivita, dezorientace a poruchy paměti, narušení spánkového cyklu.

Vnímání je proces, při němž člověk prostřednictvím smyslů přijímá podněty z okolí a ze svého vnitřního světa, organizuje je, interpretuje a dává jim význam. Nejde jen o pasivní registraci reality, ale o aktivní utváření zkušenosti, ovlivněné pozorností, pamětí, očekáváními, emocemi i kulturním kontextem. Hovoříme-li však v psychopatologii o vnímání, máme na mysli zejména vnímání smyslové. Zlidovělým jazykem zkoumáme jak moc je daný člověk „při smyslech“.

Rozlišujeme 3 hlavní kategorie poruch vnímání: Kvalitativní, kvantitativní a psychosenzorické.

Iluze odlišuje od halucinací fakt, že dotyčný vnímá něco, co má nějaký reálný základ. Něco co skutečně existuje, ale vnímá to zkresleně. Na základě toho je zkreslený i význam, který vnímanému dotyčný dává.  Reálný podnět je přítomen, ale je mylně vyložen. Příčinou mohou být patologické stavy – horečka, požití většího množství alkoholu nebo případně drog, ale mohou se vyskytovat i fyziologicky.

U halucinace žádný skutečný podnět není. Halucinace jsou smyslové zážitky, které člověk prožívá jako skutečné, i když ve skutečnosti žádný odpovídající podnět z okolí neexistuje. Člověk může něco slyšet, vidět nebo cítit, aniž by tam ten zvuk, obraz nebo vjem skutečně byl. Nejde o „představivost“ nebo fantazii – pro dotyčného jsou halucinace reálné a přesvědčivé. Mohou se objevit při psychických onemocněních, silném stresu, vyčerpání, horečce nebo po užití návykových látek.

Autoskopické halucinace, při nichž člověk vidí sám sebe – typicky své tělo nebo jeho část – z vnější perspektivy, jako by se na sebe díval očima někoho jiného. Může mít pocit, že jeho „druhé já“ stojí vedle něj, leží na posteli apod. Často jsou spojeny s poruchami tělového schématu, neurologickými stavy (např. epilepsie, léze v temporo-parietální oblasti), extrémním stresem nebo vyčerpáním. Intrapsychické halucinace (někdy se mluví o pseudohalucinacích) jsou naproti tomu vjemy, které člověk neprožívá jako přicházející z vnějšího prostoru, ale „uvnitř hlavy“ či mysli. Typicky jde o slyšení hlasů „v myšlenkách“, vnitřní obrazy nebo hlasy bez jasné lokalizace v okolním prostoru.

Zooptické (zoopsické) halucinace jsou zrakové halucinace, při nichž člověk vidí zvířata nebo hmyz, kteří ve skutečnosti nejsou přítomni.

Emoce jsou krátkodobé nebo i dlouhodobější komplexní psychické stavy, které vznikají jako reakce na významné podněty a zahrnují prožívání, tělesné změny i tendenci k určitému jednání. Vyjadřují, jaký význam má pro člověka daná situace ve vztahu k jeho potřebám, cílům a hodnotám.

Podle polarity je dělíme na libé a nelibé, podle vztahu k podnětu na kladné či záporné a na stenické či astenické, podle toho, zda jsou mobilizující k jednání či naopak.

Podle kvality na vyšší, související spíš s našimi hodnotami a nižší, které se týkají spíš našich individuálních potřeb. Podle intenzity a trvání rozdělujeme emoce na afekty a nálady.

Afekt je bezprostřední, prudká, náhlá a zpravidla intenzívní emoční reakce, která je obvykle vnímána jako nepřiměřená. Jako že se dotyčný neumí ovládat. Někdy hovoříme o patickém afektu, který je doprovázení krátkodobu poruchou vědomí (tzv. obnubilací) a po jeho odeznění si dotyčný situace nepamatuje.
Patický afekt vzniká při chorobně narušené regulaci emocí, kdy afekt exploduje náhle, extrémně a bez kontroly.

Náladu definujeme jako dlouhodobější emoční stav. Když neodpovídají reálné situaci hovoříme o poruchách kvality nálady. Rezonantní nálada – nálada charakteristická předrážděností, pohotovostí k hněvivým a agresivním projevům. Explozivní nálada je porucha emocí projevující se náhlými, bouřlivými výbuchy hněvu, vzteku a agresivního chování, často bez adekvátní příčiny. Vyznačuje se nesnášenlivostí, konfliktností a sníženou sebekontrolou, typicky u poruch osobnosti (impulzivní typ), organických poškození mozku, epilepsie nebo chronického alkoholismu. Anhedonická nálada čili neschopnost prožívat radost a štěstí, nezájem o zábavu.